1. Terezo, vítej v nové roli. Jaké to je stát se vedoucí programu Ve dvou se to lépe táhne?
Je to pro mě velká čest i zodpovědnost zároveň. Program znám z různých rolí a mám k němu silný vztah. Nebála bych se říct,
že mě formoval. Bez prvotní dobrovolnické zkušenosti bych možná nikdy nestudovala sociální práci a psychologii.
V nové roli se cítím dobře i díky tomu, že mám kolem sebe skvělý tým kolegů a dobrovolníků. Program stojí na vztazích, důvěře a kontinuitě a mým cílem je tyto hodnoty udržet a dál rozvíjet.
2. Pamatuješ si na moment, kdy ses s Latou setkala poprvé jako dobrovolnice? Co tě tehdy zaujalo?
Našla jsem inzerát na Jobs.cz, když jsem si hledala brigádu, a řekla si, že to zkusím. Už tehdy jsem měla zkušenost s dobrovolnictvím
v Thomayerově nemocnici a dopisováním s vězni v Diakonii. Cítila jsem ale,
že bych ráda zkusila dobrovolnictví jeden na jednoho, kde je vztah intenzivnější a dlouhodobější.
Na výcviku jsem věděla, že do toho chci jít. Nadchlo mě, jak Lata pracuje citlivě, profesionálně a zároveň lidsky. Podpora ze strany organizace byla od začátku až do konce úžasná. Ráda jsem chodila na supervize, potkávala další dobrovolníky a samozřejmě se vídala s klienty.
Za tři roky jsem měla tři klienty. S jednou klientkou se občas vídáme dál i neformálně. To je pro mě důkaz, že ten vztah měl skutečný význam.
3. Jak bys program Ve dvou se to lépe táhne popsala někomu, kdo o něm slyší poprvé?
Je to program, který propojuje mladé lidi (12-26 let), kteří potřebují bezpečný a stabilní vztah, s dobrovolníkem, který jim ho může nabídnout. Nejde o doučování ani terapii, ale o obyčejné společně strávené chvíle jako povídání, sdílení, zážitky. Právě tahle „obyčejnost“ má často obrovský dopad.
4. V čem vidíš největší přínos tohoto programu pro děti i dobrovolníky?
Pro klienty je to možnost zažít vztah, který je dlouhodobý, spolehlivý, nehodnotící a bezpečný. Pro dobrovolníky je to zkušenost se vztahem, který má smysl a učí trpělivosti, empatii i sebepoznání. Program často obohacuje obě strany víc, než by si na začátku dokázaly představit.
5. Co je podle tebe klíčem k dobrému vztahu mezi dítětem a dobrovolníkem?
Autenticita, respekt a čas. Klient velmi rychle pozná, jestli si na něco hrajeme, nebo jestli jsme skutečně přítomní. Důležitá je i spolehlivost, to že dobrovolník zůstává, i když to není vždy jednoduché.
Dobrovolnictví a smysl práce
6. Říkáš, že práce v Latě má obrovský smysl. V čem ho cítíš nejvíc?
V drobných změnách, které nejsou na první pohled vidět. V tom, že se dítě začne víc otevírat, víc si věří nebo se těší na společný čas s dobrovolníkem. Smysl té práce je právě v dlouhodobosti, v tom že dobrovolník vytrvá a oba vedle sebe rostou.
7. Máš moment z praxe, který ti připomněl, proč tahle práce stojí za to?
Je jich víc. Tím, že pracuji hlavně s rodiči, často zažívám ukončovací
rozhovory. Od rodičů slýchám, že na svém dítěti během roku či dvou v programu viděli změny. Tyhle chvíle mi pokaždé připomenou, že vztah může být léčivý. Silný pro mě byl i moment, kdy jsem šla na maturitní ples jedné mé bývalé klientky – dnes snad už kamarádky.
8. Co bys vzkázala lidem, kteří zvažují zapojení do programu Ve dvou se to lépe táhne?
Vzkaz dobrovolníkům: Ať se nebojí, že musí být dokonalí. Důležitější než zkušenosti je ochota být otevřený, učit se a být tu pro druhého. Pokud někdo hledá dobrovolnictví s hlubokým smyslem a skutečným dopadem, tenhle program mu může hodně dát.
Vzkaz pro děti a rodiny (klienty služby):
Možná máte obavy, jestli vám program opravdu může něco přinést, nebo jestli si s dobrovolníkem „sednete“. Je to naprosto v pořádku. Vztah se buduje postupně a všechno má svůj čas. To všechno můžeme společně probrat na úvodním rozhovoru i společně s tvým rodičem (pokud ti není nad 15 let). Žádná otázka nebo pochybnost není špatná. Nebojte se napsat nebo zavolat.
9. A jedna osobní: kdybys měla svou práci v Latě popsat jednou větou?
Je to práce o vztazích, které někdy rostou pomalu, ale mají sílu měnit životy – těch druhých i ten můj.
