Povídali jsme si o tom, jak mladí lidé, kteří se hlásí do Laty jako dobrovolníci vnímají vrstevnický mentoring a co je na dobrovolnictví u nás baví.
1. Co je pro mladé lidi, kteří se hlásí do Laty jako dobrovolníci v současné době důležité?
Mladí lidé dnes hodně přemýšlí nad tím, kam dávají svůj čas a energii. Nejde jim jen o to „něco dělat“, chtějí, aby to mělo smysl, pro ně samotné i pro společnost. Vidíme, že čím dál víc vnímají nejistotu budoucnosti – ekonomicky i celkově. Vědí, že i s dobrou prací nemusí být jednoduché dosáhnout třeba na vlastní bydlení, a svět kolem nich často nevypadá úplně optimisticky. Právě proto hledají aktivity, které dávají jejich času hlubší význam. Chtějí se rozvíjet, mít kolem sebe komunitu a vědět, že jejich činnost někomu pomáhá.
2. Objevují se nějaká témata častěji než dříve?
Jednoznačně vidíme větší nárůst psychických obtíží. Mnoho mladých je pod obrovským tlakem – nejen studijním, ale i společenským. Musí zvládat školu, brigády, rozvíjet se, cestovat, učit se jazyky, věnovat se koníčkům… a k tomu všemu ještě udržovat sociální život. Často slyšíme, jak moc je to pro ně vyčerpávající.
Mezi častá témata patří i přijímačky na vysoké školy. Studenti psychologie nebo jiných pomáhajících profesí u nás nejen sbírají body do přijímacího řízení, ale hlavně přicházejí pro zkušenosti a rady od těch, kdo už studium mají za sebou. Vzniká tu skvělá komunita, která si navzájem pomáhá.
Ještě před několika lety jsme měli obavy přijímat jako dobrovolníky zájemce, kteří si sami prošli těžkým obdobím. Vše se vyvíjí a dnes se na to díváme jinak. Víme, že tito lidé, pokud mají své zkušenosti dobře zpracované, mohou být těmi nejspolehlivějšími dobrovolníky. Umí lépe pochopit své klienty a mají obrovskou vnitřní motivaci pomáhat. Samozřejmě je ale důležité, aby na to byli připravení, proto jim předáme know-how, aby věděli, jak s klienty řešit konkrétní témata.
3. Jak probíhá výběr kandidátů na výcvik dobrovolníků? Co je pro ně nejzajímavější?
Výběr dobrovolníků do Laty je pečlivý. Chceme, aby se u nás cítili dobře a byli na svou roli připraveni. Výcvik jim dává všechny užitečné informace – o mentoringu, o vztahu s klientem, o tom, jak se zachovat k různých situacích. Baví je reálné příběhy, modelové situace a kazuistiky, žádné umělé scénáře. Na vlastní kůži si tak vyzkouší, co všechno může v rámci vrstevnického mentoringu nastat.
Často jsou překvapeni, jak moc se s nimi dá pracovat i po osobní stránce – nečekají, že se během výcviku i samotného mentoringu tolik naučí o sobě. Mentoring totiž není jen o tom, jak pomáhat druhému. Je to i o tom, jak si všímat vlastních reakcí, jak lépe naslouchat, jak komunikovat jasně, ale zároveň citlivě. Dobrovolníci se učí, jak si nastavovat hranice, jak zvládat nejistotu nebo jak přijmout to, že někdy nemají odpovědi na všechno – a to je naprosto v pořádku. Mnozí z nich nám říkají, že právě díky mentoringu se stali sebevědomějšími, trpělivějšími a naučili se víc věřit sami sobě.
4. Je něco, z čeho mají zájemci o dobrovolnictví u nás obavy?
Často mají strach z toho, že nebudou vědět, jak pomoci svému parťákovi. Jedna z nejčastějších otázek je „Co když můj klient řeší něco, s čím si nevím rady?“ Na to jim vždy říkáme, že v tom nejsou sami. V Latě je celý tým, který jim vždy pomůže, poradí a podpoří je. Nikdy je nehodíme do vody bez přípravy a podpory.
Hodně se zaměřujeme i na to, jaké mají dobrovolníci možnosti a hranice. Chceme, aby byli v mentoringu spokojení a cítili se dobře. Už ve výcviku proto pracujeme na tom, jak si nastavit realistická očekávání a starat se i o sebe.
5. Stává se často, že dobrovolníci přestanou bez vysvětlení komunikovat?
Občas se nám stane, že dobrovolník prostě zmizí – přestane odpovídat, neozve se, i když předtím vše fungovalo normálně. Jsou to naštěstí 2 – 3 případy ročně. Častěji se to stává u těch, kteří teprve čekají na svého klienta. Samozřejmě nás to mrzí, protože jim věnujeme hodně času e energie.
Horší je to ve chvíli, kdy „ghostne“ dobrovolník, který už má svého parťáka. Ten si pak často klade otázky: „Udělal/a jsem něco špatně? Proč mě najednou opustil?“ To je přesně to, co se snažíme minimalizovat. S dobrovolníky hodně pracujeme na tom, aby pokud možno dokázali komunikovat i ve chvíli, kdy už třeba v mentoringu nechtějí pokračovat.
Celkově si ale myslím, že máme skvělou generaci dobrovolníků. Jejich hodnoty, přístup k dobrovolnictví a snaha dělat věci s opravdovým smyslem mě neustále inspirují. A pokud někdo přemýšlí, jestli do Laty jít – ať do toho jde! Je to nejen o pomoci druhým, ale i o tom, jak člověk roste a učí se. 😊
Pokud by vás lákalo stát se parťákem mladšímu kamarádovi přihlaste se na další výcvik dobrovolníků.
